Běh životem
Běžela po velké planině. Připadalo jí, že stojí, protože ve všech směrech
se hustá tráva spojovala s nebem. Ve skutečnosti však běžela, jak nejrychleji
mohla... Zmírnila
tempo do kroku, až úplně zastavila. Předklonila se, aby se trochu vydýchala.
Rozhlédla se kolem.
Celá krajina byla jednotvárná až na cestičku, která za ní v po kolena vysoké
trávě tvořila úzký rovný pásek. Nikde se nehnul ani lísteček. Všude bylo ticho.
Slyšela jen svůj ještě pořád zrychlený dech a tlukot srdce. Nevěděla, kam míří,
ani kterým směrem se má dát, ale cítila, že z tohohle místa musí co nejrychleji
pryč. Zřejmě to, co jí pronásledovalo, byla samota. Netušila, jak se tam
dostala, jestli to končí a pokud ano, co je za tim. Neposedný pramen vlasů
strčila zpátky do gumičky a opět se rozběhla. Docházely jí síly, nohy už ji
bolely. Hromadil se v ní vztek a beznaděj, což přispívalo na ještě větším
zrychlení. Najednou se octla na konci cesty, i když před sebou měla stále rovný
obzor. Její rychlý tlukot srdce se spojil v jeden dlouhý tón. Právě pochopila,
co se stalo. Chtěla zpomalit, ale už to nešlo... Někdo pomalu kráčí městem
plným lidí, její cesta vedla prázdnou plání. Měla dost prostoru, aby došla co
nejdál, ale ona našla svůj cíl dřív, než bylo nutné. Mohla jít pomalu, ale ona
proběhla životem šíleně rychle... Napjaté svaly povolily, oči pod víčky se
přestaly pohybovat, hlava bezvládně spadla k jedné straně. Lékař konstatoval
smrt a čas dal zapsat do nějaké listiny. Nechal jí odpojit od přístrojů, na
kterých byla závislá již týden.
...Nikomu nechyběla, nikdo nebrečel, nikdo nevzpomínal... Tento případ zapadl
mezi všední děj onoho dne..
Náhledy fotografií ze složky Smutný obrázky:(