City
Lidé přicházejí a odcházejí…Za život jich uvidíte ještě mnoho-někteří se
stanou vašimi přáteli a někteří se stanou jednou z mnoho tváří velkého a
nelítostného světa.Někteří lidé do našeho života vstoupí a zase vyjdou, aniž
byste měli takový ten pocit, kdy nedokážete racionálně uvažovat a jen při
zmínce o této osobě se vám srdce rozbuší tak, jako byste právě běželi
marathón.Tomuhle pocitu se říká láska…Pro někoho je to slastný pocit, ale pro
mě? V mém životě lidé ubíhali jako na běžícím pásu a já nebyla schopná je
zastavit a říct: "Čau, jak se vede?"Nevím přesně, jak to popsat-možná
to ani popsat nejde-, ale cítíte se, jako by měl svět osobní plán pro každého
člověka-kdy vstát, kdy zmeškat autobus…prostě takový ten řád, podle něhož se
nesmí nikdo bavit nebo udělat chybný krok stranou.Byl to stereotypní řád.
Jenže já byla něco jiného.Milovala jsem adrenalin, dobrodružství, výšky,
rychlost…Dělala jsem věci, co ostatní nikdy nezkoušeli:padák, sky surfing, ,
bungi-jumping, bláznivou jízdu na rampách na svých in-linech…prostě zážitky, na
které se nezapomíná."Čusky, jak je?"Jakub byl pro mě jedním z těch
"lepších" zážitků.Nechodili jsme spolu, ale byli jsme nejlepší
přátelé.Sjel na svých in-linech zábradlí, až kolem létali spršky jisker,
seskočil a zastavil se těsně přede mnou."Nazdárek!"zazubila jsem se.
"Mám se celkem fajn, ale co ty?Co tu vlastně kláš?Neměl si tu být až ve
čtvrtek?Podle mě je teda dneska úterý.""Páni!Si hotovej
šerif!"zasmál se. "Říkal jsem si, že se půjdu trochu
odreagovat."Jo, tuhle výmluvu jsem dost dobře znala-pohádal se s
rodiči."Tak co ti zase vymlouvali.""O rodičích to
není,"povzdechl si a zadíval se kamsi do dáli. "Včera jsem se rozešel
s Alenou."Polilo mě horko.Strašně jsem si přála, aby se rozešli!Jakub se
mi vždycky děsně líbil, ale to jsme ještě nebyli nejlepší přátelé…a teď mi to
bylo líto..mohla bych ztratit nejen kluka, ale taky báječného
kamaráda.."Si v pohodě?"zeptal se Jakub a zamával mi dlaní před
obličejem."To tě to tak vzalo?""Ehe..promiň, jen-jen jsem se
zamyslela,"vykoktala jsem a zamžikala očima."Zamyslela?Nejsi náhodou
nemocná?"rozesmál se. "Člověk přeci může racionálně uvažovat, no
ne?"namítla jsem.
Za chvilku už jsme předváděli svoje bláznivé kousky na U-rampě.Po chvilce
tohohle různého vytahování a pošťuchování se mi udělalo nějak mdlo a sela jsem
si na lavičku.
"Měla bys víc jíst,"podotkl Jakub a kecnul si vedla
mě."Hmmm,"zabručela jsem."Co kdybychom sjeli tu novou
dráhu?"navrhl po chvilce mlčení."Neblbni, nemáme tu s sebou
chrániče.""Odkdy je nosíš?Nemáš snad ráda adrenalin?Bude
zábava.""Můžeme si něco udělat.""A co?Maximálně si zlomíš
nohu.Pojeď."Chytil mě za ruku a táhl mě k nově vybudované
dráze."Úúúúch!Docela se bojím,"otřásla jsem se-a celkem po právu.Pode
mnou vězela pořádná díra a jako nějaká příšera čekala, až jí vjedu přímo do
tlamy.
"Dej mi ruku,"navrhl mi Jakub.Tak jsme tam jen tak chvíli stáli,
drželi se za ruce a čekali, až ten druhý řekne."Tak teď?""Jo,
teď,"vydechla jsem a oba jsme se současně rozjeli, stále se držíce za
ruce.Byli jsme sehraný tým a byli jsme dobrý.První zábradlí, druhé, schody,
imitace chodníku, U-rampa, skokánek…Všechno se mi to míchalo a já se ocitla ve
víru možností…možností lásky, citů..možností, které se kolem mě posledních
několik dnů motaly..Nohy se mi podlamovaly a já sebou plácla prostřed
U-rampy.Jakub mě pustil, udělal několik ukázkových přemetů a pak…jako by mu
selhaly všechny šlachy a svaly v těla…jako by se nemohl pohybovat..Padal na
hlavu…Nemohla jsem se na to dívat…bylo mi mdlo a já měla slabý žaludek…Nevím,
jak dlouho jsem tam takhle ležela a zakrývala si oči…Pak mě ale někdo vyvlekl z
nastalé vřavy a zeptal se, jestli mi něco není.Nebylo, ale já cítila prázdnotu
ve svém srdci…jakoby byly všechny city vymazány, vygumovány jako čáry, které
zanechala obyčejná tužka…Přeci jsem ale něco ucítila-smutek.A tak si dvě hořké
slzy vyryli cestičky, na mých lících.
"Ty můžeš za to, že spal a zabil se,"obvinila mě další den Alena a
á spatřila její oči:nemilosrdné, vždy perfektně nalíčené.Bylo vidět, že
neplakala..Ale to já ano-celou noc a ještě teď jsem vzlykala.Vypadala jsem jako
žába-oči opuchlé pláčem a vlasy neumyté a slepené."Neříkám, že za to
nemůžu,"kníkla jsem."Měla by ses stydět!"vykřikla.
"Podívejte se na ní!Na chudinku!Přebere mi kluka a pak ho nechá
zabít!""Niky jsem ti ho nechtěla přebrat!Rozešli jste se a ty sis
nenašla jinou zábavu, než z toho obviňovat jeho nejlepší
kamarádku-mě!"ohradila jsem se a pak jsem bezmocně hlesla: "Milovala
jsem ho, ale neměla jsem odvahu mu to říct, odvahu porušit naše přátelství.To
ty by ses měla stydět, že si neuronila ani slzu.Nemilovala jsi ho.Chodila jsi s
ním, jen aby ti okolí závidělo."Alena se na mě podívala úzkými štěrbinkami
svých očí-provrtávala mě nenávistným pohledem, ale nemohla mi nic říct,
odešla.Rozplakala jsem se…znovu a znovu…
"Opravdu chceš skákat?Nevypadáš zrovna nejlíp.Jako sebevrah,"podotkl
Patrik a pomohl mi do postroje padáku."Jsem v pohodě,"usmála jsem se
unaveně a nastupovala do letadla k ostatním parašutistům. "Fakt, jen e
potřebuju trochu odreagovat!"Ano, odreagovat.Jako to dělával Jakub.Párkrát
jsem zamrkala, abych vyhnala slzy z očí.Letadlo vzlétlo a já pocítila známé
škubnutí za pupíkem.Připoutala jsem se."Máme výšku!"ozvalo se a kdosi
mě postrčil k otevřeným dveřím.Pode mnou se rozprostírala krajina."Jump!"Skočila
jsem, jako jsem to dělávala už mnohokrát. 24…25…30…otevřít padák a
zážitek…Jenže tentokrát jsem přestala počítat a vychutnávala jsem si svůj
poslední let, let, ne jehož konci zbyde jen prázdná skořápka bez duše a
citů."Padák!Otevři padák!" "Co to dělá!Hanko, padák!Otevři
ho!"Neposlouchala jsem je a jen..letěla…vznášela se a stále víc se
přibližovala smrti…"Už jdu, Jakube,"vydechla jsem a na tvářích mě
pálili slzy…
Našli jí dělníci v lese, kde měli kácet.Na hlavě měla Jakubovu helmu na in-lini a v ruce jeho rozesmátou fotku.V kapse prázdnou tubu od prášků-svou smrt si dobře pojistila…A v očích?Co jen mohli najít v očích?V očích nalezli neuvěřitelný smutek patnáctiletý holky, na kterou byla jedna smrt a tolik citů prostě moc…Alena spáchala sebevraždu dva dny po ní.Podřezala si žíly.Sama teď nevím, co cítila, snad úlevu, snad smutek…
Náhledy fotografií ze složky Taký zvláštní,ae hezký obrázky
hmm
(BeTynQa, 27. 10. 2009 22:05)