Smutné příběhy..

Dívka s černými vlasy se krčí na zastávce. Prší. V hlavě se snaží uspořádat si myšlenky. Myšlenky a zážitky posledních dnů. Zaprvé už nemá domov...utekla. Nemohla už dál snášet ty hádky a výčitky. Zadruhé jí zemřel její nejlepší kamarád....podřezal si žíly. Den předtím jí poslal dopis. Dopis v němž byl napsán příběh dvou přátel-jeden zachránil život druhému a pod tím bylo připsáno:"Mě ten život nikdo nezachránil. Bohužel...Tak sbohem a promiň Lukáš!" Snažila se mu dovolat ale nebral to. To odpoledne se zabil... A za třetí se na ni vybodla její nej kámoška když to nejvíc potřebovala, když jí její kluk řekl, že se s ní rozchází, protože má jinou podle jeho slov lepší. Je na dně a neví co má dělat, kam jít... V duchu si říká:"Stejně nemám pro co žít...nikdo mě nemá rád, možná tam "nahoře" bude líp. Možná že tam nebude žádná lež, smrt, zrada a smutek, ale taky možná jo. Možná, že žádné "nahoře" nebude." A tak se tam krčí, v jedné ruce hrst všemožných prášků, které ani neví proč si brala, ale teď se jí hodí pomyslí si ironicky...V druhé lístek se vzkazem:"Odcházím ani nevím kam, tam kde odešel Lukáš a spousta dalších lidí. Mami, tati měla jsem vás ráda, promiňte. Lucko, i když jsi mě zradila, když jsem tě nejvíc potřebovala, jsi stále má kamarádka a navždy jí zůstaneš. A tebe Martine stále miluju, i přes to, že máš podle sebe "lepší" holku než jsem byla já. Sbohem a promiňte..." Na ruku si vyškrábala "I was alone", polkla prášky a odešla...