Smutné příběhy..

Zpověď

29. 7. 2007

"Pane Bože, prosím odpusť mi, protože všem akorát ubližuji a všude nosím jen zkázu a utrpení." Tyto slova dozněly v tiché ozvěně velkého, městského kostela. Klečel před oltářem a vzhlížel k soše kohosi z těch svatých. Ani nevěděl proč…..sám v boha nevěřil, ale přece…alespoň někomu mohl říct co ho tíží. Zvedl se a pomalu a pomalou chůzi kráčel k velkým dveřím, které znamenali vstupenku do toho černého a zlého světa, který byl plný černých a zlých lidí, kteří neměli pro něj vůbec žádné pochopení. Šel temnou Obrazek

ulicí a do sluchátek mu zněla ta pochmurná píseň…Hymna sebevrahů…Potichu si začal přeříkávat celou pochmurnou historii těchto vět, slok a slov.…hudba pro něj znamenala bariéru jeho světa od toho světa ve kterém se probouzel a do kterého chodil spát. Najednou zašmátral rukou v kapse a vytáhl klíče. Vsunul je do zámku a odemkl.Vešel…ale nikdo nebyl doma.Z předsíně přešel do otcového pokoje a z nočního stolku vytáhl pistoli…zásobník s pár náboji ležel hned vedle…krátké cvaknutí zásobníku, natažení zbraně a už stačí jen vystřelit. Naposledy si vzpomněl na své nejlepší přátele…přiložil pistoli k hlavě a vystřelil…Bylo po všem. Byl jeden z mála lidí, kteří neunesli tíhu tohoto prohnilého světa, ale stejně jako oni všichni…bude jednou jenom smutnou statistikou...!

Náhledy fotografií ze složky Smutný obrázky:(